Jsi
malíř,který dostal do vínku,
Fantasii za dívku.
Však nejsi jediný,kdo rád ji má,
i pán temnot se o ni zajímá.
Obloudil ji,Ty to víš,
jakpak si s tím poradíš?
Ztratil si ji,to už víš,
však nesmíš nechat nad ní zavřít mříž!
Dostaň ji zpět na ten náš svět.
Ten svět bez ní jakoby umíral
a v pustinu se mění celý,ten krásný kraj.
A nevíš,jak dostat ji zpět mám?
Vždyť zůstal jsem tu sám!
Ach malíři,malíři!
Co to tu povídáš?
Ty přec nejsi sám.
Máš svou paletu,barvy a štětce,
z jejich pomocí jí pomůžeš lehce.
Tak mysli malíři...
Ach nevím,jsem pln beznaděje,
kde hledat mám zlého čaroděje?
Ten kraj temnot je někde v dál,
jak dostat se tam mám?
Postav stojan s plátnem,
vem paletu,barvy a štětce,
namaluj Fantasii,představ si ji,
jak jí je asi těžce.
Tak běž a dej se do díla,
tvá milá skoro umírá.
Mysli na ni a lehce táhni tahy štětce,
jen tak zlehka,měkce.
Až budeš hotov,oslov ji
a do jejích krásných očí se ponoř.
V tu chvíli překročíš tisíc údolí,
přebrodíš tisíc řek,
a než bys řekl švec,
v kraji temnot se ocitneš.
Jsem tu, a co dál,
Fantasii nevidím ani neslyším.
Kde ji hledat mám?
Vždyť tu stojí jen divný chrám.
Vstup do chrámu
a pomalu jen běž k oltáři,
a na stupínku modlícím,
krásná dívka Ti oči rozzáří.
|
|
Fantasie
plačící,k Duze se modlící,
slzy stékající jí po líci,
setři je svou pravicí.
Malíři,obejmi ji,
tu dívku plačící,něžně,
ať cítí se zas blaženě.
Vždyť je jak malé nemluvně,
co je od matičky tišené.
Proč
modlíš se k Duze má milá,
vždyť tu je krajina jiná,
tady Duha nebe neprotíná,
je to pustina nehostinná.
Ta Duha krásná,jemná,nádherná,
tu,v tom flakonu,je zavřená.
To čaroděj ji tu schovává,
ona je zkáza jeho jediná.
Fantasie! Co to povídáš?
Přec ta Duha nevinná,
je sama hrozně vyděšená,
kde tu velkou sílu vzíti má,
jak čaroděje zničit má?
Ach
malíři,je to věc jednoduchá,
kterou naše víra vykoná.
Zavolej čaroděje a nediv se,
ať se děje,co se děje.
Pane temnot,kde jste,
což nevidíte,
že máte hosty nezvané?
Malíři! Tak ty máš tolik drzosti,
mě ze sna buditi?
Co teď dělat mám,
vždyť čaroděj se zvedá,
jako velký černý mrak,
co přibližuje se k nám.
Otevři nádobku,
pusť Duhu na svobodu,
slunce jí pošle oknem
krásnou barevnou stuhu.
Duha prostoupí mrak,
z kropenky nabere si vodu,
čaroděj zasténá bolestí,
a rozplyne se jak stín,
který šlapal po štěstí.
V tu chvíli,ta krajina,
která ani zvěř nehostí,
změní se v přírodní království.
Bude radost na ni pohledět,
narodil se právě nový svět.
Duha tu krásnou krajinu přemostí,
a my po ní půjdeme za štěstím.
Svým dětem budem vyprávět,
jak Malíř zachránil svou Fantasii
a ten náš,krásný svět. |
